Slíbila jsem, že napíšu o tom, co dělat s látkami, které vám třeba někdo věnuje, nebo vám zbyly ze šití jiných projektů.
Opět vás odkážu na obsáhlý článek na stránkách Bonnie K. Hunter, která je opravdovou královnou scrapu –
ZDE si můžete počíst o tom, jak ona řeže a skladuje látky (nahoře je tlačítko, kterým vám google stránku přeloží).
Zjednodušeně by to šlo napsat takto:
1. Pokud vám někdo věnuje zbytky látek a není to kolegyně patchworkářka, která šije z bavlny, prvním krokem rozhodně musí být identifikace tkanin. Všechno jiné kromě bavlněného či lněného plátna je problém. Neříkám, že z toho nemáte šít, protože můžete třeba chtít šít tzv. memory quilt (tedy vzpomínkový quilt) z látek, které vám něco či někoho připomínají, ale je třeba znát rizika, která podstoupíte. Umělé látky poznáte podle toho, že když je na okraji lehce zapálíte (svíčkou či zapalovačem), začnou se kroutit a spékat... Len či bavlna prostě hoří... Tudíž je třeba si dávat pozor při práci se žehličkou. Úplety (třeba i bavlněná trika) je dobré nějdříve něčím podlepit, fixačních materiálů v různých tloušťkách je opravdu hodně (vlizelín, sakon a pod.). Ani viskoza nebo třeba fáčovina, sypkovina a další materiály nejsou úplně vhodné – buďto mění při šití a žehlení tvar, nebo jsou příliš tvrdé. Doporučuji před šitím vyzkoušet na malém vzorku, jak se tkanina chová. Jinak samozřejmě platí, že pokud chcete šít jen z bavlněného plátna, ostatní prostě vyhoďte (nebo darujte dál).
 |
| Toto je moje první deka vůbec. Protože jsem začínala, neměla jsem doma ještě moc velký výběr tkanin – a tak jsem použila zbytky látek, které mi darovala babička. Byly to zbytky z halenek a dalšího oblečení, takže: viskoza, fáčovina, tuším i nějaká směs bavlny a PES, k tomu tam je i sypkovina. Látky jsem nepodkládala, takže jsem si pak sešívání notně užívala. A protože jsem deku ručně prošívala, za tu sypkovinu jsem si hodně nadávala :o))) |
2. Látky, které dostanete, nebo jste část použili v jiném projektu, zarovnejte (tedy aby vám ze stran látky netrčely různé pruhy a zbytky. Určete si, jak velký kus látky ještě chcete skladovat v celku a které už půjdou nastříhat (či nakrájet rotačním řezákem) na díly. Když jsem nedávno na schůzce našeho klubu navrhla, že menší než FQ jde do crapu, ozvaly se hlasy, že to je ještě dost velký kus látky... Ok, tak třeba půlka FQ...? Je to na vás... ;)
3. Pokud jste si přečetli článek Bonnie Hunter, na který odkazuji nahoře, víte, že její systém je opravdu vymakaný. Látky krájí na pruhy, čtverce a obdélníky. Sama pro sebe, jsem si ten systém zjednodušila – prostě proto, že těch látek nemám tolik co ona. Zůstala jsem na půl cesty – a látky krájím pouze na pruhy... Ty pak teprve v případě potřeby krájím na další menší kousky, podle projektu, který zrovna šiju. Pruhy mají 4 základní šíře: 1 a 1/2 palce, 2 palce, 2 a 1/2 palce, 3 a 1/2 palce (ne, není to chyba – třípalcové pruhy moc nefungují). Z těchto pruhů jdou nařezat snad všechny možné i nemožné díly do bloků. A to tvrdím i přesto, že pokud šijete čtverec ze dvou trojúhelníků, normálně se doporučuje přidat k pruhu látky 3/8 palce. Díky chytrým pravítkům, o kterých Bonnie Hunter také v článku píše (nebo chytré šabloně, jak jsem popsala včera), to není potřeba.
A nakonec si můžete připravit ještě další dva pytle (boxy či jiné skladovací prostůrky) ˜– na tzv. strings, což jsou pruhy látek v jiných rozměrech, než ty čtyři varianty výše, které je samozřejmě škoda dále dělit; a na tzv. crumbs = drobky, zbytky různých tvarů a velikostí, které lze také ještě použít.
No ano, dokud to ještě jde strčit do stroje, nic se nevyhodí :o)))
A skončila bych překadem hlášky, kterou Bonnie Hunter hodně používá:
Neexistují ošlivé látky, jen nejsou nastříhané na dostatečně malé kousky.
Přeju krásný víkend!
